Po nočním a dopoledním přejezdu jsme v pondělí navštívili krátce Mostar, kochali se krásnou architekturou a kolem 16. hodiny přijeli do vesničky Buna. Tam na nás čekalo v motelu Kolo nádherné ubytování s bazénem a řekou. 

V úterý dopoledne vyzbrojeni tužkou a skicákem studenti kreslili zajímavé staré mostarské stavby. Odpoledne se kvůli horku práce s akvarelovými barvami přesunula až na večer, kdy krajina s řekou kolem motelu byla opravdu půvabná.

Středečním slunečným a velmi teplým ránem jsme vyrazili do malé obce jménem Blagaj se starým dervišským klášterem. Malebná krása budovy kláštera na skále a pramen řeky Buny v jeskyni nás uchvátily a lineární kresba magickou atmosféru zachytila. K večeru studenti dokončovali rozpracované kresby i malby a zkoušeli ještě svou „zdatnost“ na přírodninách či pohybových studijních kresbách.

Horké počasí pokračovalo, a proto jsme tomuto faktu museli přizpůsobit i čtvrteční program. Vodní hladina řeky ztvárněná pastelem ve stínu stromů se opravdu velmi povedla. Nejlepší zážitek dne nás ale čekal až večer. Vydali jsme se na večerní prohlídku nádherně osvětleného Mostaru. Na terasách u řeky Neretvy, která městem protéká, jsme se s Mostarem rozloučili improvizovanou minipárty.

Páteční den přinesl ještě větší horko. Proto jsme vyrazili do malého uměleckého města Počitelj již o půl deváté ráno. Nasáli jsme atmosféru, nafotili snímky a hurá zpět k bazénu a malovat do klimatizovaných pokojů. Také bylo potřeba sbalit věci, protože byl před námi poslední den pobytu v Bosně.

Ve znamení pokračujícího horkého počasí jsme se přesunuli do hlavního města Sarajeva na termální riviéru Ilidža, kde jsme si užili koupání až do pozdního odpoledne. A pak nastala strastiplná cesta místní MHD do staré historické části metropole. Vzhledem k demonstraci byla přesunuta část tramvajové linky do autobusů, které pak přestaly jezdit úplně. Na horko a nefungující klimatizaci budeme ještě dlouho vzpomínat. Nezbylo nám nic jiného, než abychom se do centra vydali 4 km pěšky. Vlastně jsme tak blíže poznali atmosféru moderního, rakousko-uherského i starého osmanského Sarajeva.

Po deváté večer jsme unaveni na těle i plni dojmů v duši vyrazili na zpáteční cestu domů. Ta uběhla relativně rychle a v neděli 23. 6. 2024 odpoledne jsme dorazili do Kladna. Zůstali jsme plní zážitků z horké, hornaté a drsné krajiny na Balkáně.

Za organizační tým plenéru zpracovala Mgr. Irena Sváková